Moje spisovatelská dílna

Když se ve veřejném prostoru objevily podrobnosti o osudu zaniklé pražské čtvrti Zátory, uvědomil jsem si, jak moc je toto místo svázáno s mým životním osudem. Zahloubal jsem ve své paměti a pokusil jsem se zaznamenat některé příběhy tak, jak jsem je v té době viděl a zažil. Tím jsem chtěl s historickou exkurzí skončit, ale hlava byla proti. Jak má člověk ve stáří sklony ke vzpomínkám, začaly se mi vybavovat další epizody a příběhy časově i věcně přesahující rámec období 1946 až 1979, ale podle mého soudu docela zajímavé a ilustrující celou dobu, která mi byla k žití v této zemi osudem přídělena. Momentálně ještě nevím, jak daleko a do jakých podrobností se dostanu, v současné době jsem se pustil do popisu období 1960 až 1979 z širšího historického pohledu tak, jak jsem ho autenticky zažíval. Druhý díl jsem proto nazval "Od puberty k normalizaci". Následovat by měl díl třetí z období let 80-tých a 90-tých, které byly v mé profesi svázány s cestovním ruchem. Pracovní název tohoto dílu "Za hranice všedních dnů" je odvozen z tehdejší reklamy cestovní kanceláře Čedok. Nechěl bych opomenout ani další sféry mého působení jako byly sport a muzika, rodinný a veřejný prostor, proto nevylučuji ještě aspoň jeden díl další. Autor. Psáno 25.8.2023.

Díl I.

Příběh mého dětství a mládí, který se přímo váže k jednomu zaniklému pražskému koutu jsem napsal inspirován pořadem ČT a nazval ho

Love Story Zátory 2

(kliknutím na červený nadpis se teprve otevře vlastní text)

Při putování poměrně vzdálenou minulostí se mi, kromě obecného pohledu na popisované místo, vybavily mnohé osobní vzpomínky a detaily z té doby. A nejen to. Jak jsem postupně skládal celý ten příběh, překvapila mě jeho poměrně značná vypovídací hodnota i pro dnešní dobu. A možná, že hlavně pro tu úplně současnou. Podobně jako po druhé světové válce opět bojujeme o zachování svobody a demokracie a z nich plynoucích prosperity a důstojného života každého z nás. Co je ale varující, že metody tehdejších komunistů řízených ze Sovětského svazu, které vedly k ovládnutí naší země touto totalitní mocností a následné porobě, útlaku, ztrátě svobody a suverenity, a hlavně k hospodářské a morální devastaci celé společnosti, začínají opět jako sláma z bot čouhat ze současných aktivit některých jedinců, uskupení i politických struktur. Jejich spektrum je zdánlivě širší, jeho hlavními zbraněmi jsou populismus, dezinformace a matení veřejnosti s jediným cílem. Vrátit český stát zpátky tam, kde už jako součást ruského impéria jednou byl. Není žádným překvapením, že v této podvratné činnosti se opět angažuje komunistická strana. Z ideologie se jim komunismus jako takový úplně vytratil, demagogická příchylnost k ruské imperiální říši zůstala. Pod mohutnou palbou ruské hybridní dezinformační mašinerie jim pilně sekundují další rádoby demokratická uskupení ohánějící se "vlastenectvím", "suverenitou", ochranou před neexistující migrací atd. Pozadu nezůstávají ani autoritářsko-oligarchické struktury. Ti všichni mají plná ústa demokracie a svobody slova, ale ve své podstatě jim jde výhradně o to, jak tyto hodnoty odstranit, protože jejich nedemokratickému naturelu prostě nevyhovují. Proto pokusy "řídit stát jako firmu" tzn. autoritářsky, snaha o zrušení nepohodlného senátu, o ovládnutí veřejnoprávních a pokud možno všech medií, diskreditace politických odpůrců a kritiků, otevřené výpady proti členství v evropských strukturách a EU samotné atd. Dnes bychom, oproti období před r. 1948, teoreticky měli mít výhodu v tom, že uvolněné historické prameny nám poskytly dostatečně podrobný vhled do tehdejších sovětských totalitních a imperiálních praktik. Ty se v zásadě příliš nezměnily a jsou dnes obdobně používány současným Ruskem k obdobnému cíli, oslabení a následnému ovládnutí demokratické Evropy. Někdy mám pocit, že naše země si z toho žádné poučení nevzala a děsí mě, že by naši vnuci mohli znovu prožívat podobně nesmyslné, hloupé a trapné příhody jako já za svého mládí, to vše na pozadí zdecimovaných a okradených rodin, politických procesů a vražd. Kolem sebe vidím dokonce i protagonisty tehdejší šikany a křiváctví, kteří se najednou vynořili a ani dnes se nerozpakují šířit bludy a dezinformace za účelem zcela zřejmým. Proto jsem se pokusil, aby moje povídání nebylo jen historickou faktografií, někdy možná příliš detailní, ale také varováním před opakováním chyb a tudíž i podobných důsledků, které se pak zákonitě dostaví. Zároveň ale věřím, že se moje chmurně se rýsující deja vu přece jen nenaplní... Autor. Psáno 10.5.2021.

Díl II.

Pokud bychom vycházeli pouze z časového sledu událostí, končil předchozí díl Love Story Zátory 2 rokem 1979, kdy Zátory dospěly ke svému faktickému zrušení a vymazání z mapy hlavního města. Nějakou dobu pak ještě trvaly demolice, výstavba stanice metra, přeložky komunikací atd. K širšímu dokreslení situace a poměrů toho období má přispět druhá část mých pamětí, kterou jsem nazval

Od puberty k normalizaci

(sice se nachází ve stavu rozpracovanosti, ale kliknutím na červený nadpis se na ni můžete podívat)

a kde jsem se chtě nechtě musel vrátit nejen k r. 1968 a počátkům normalizace, ale i do let dřívějších, abych  v zájmu konsistence celého příběhu věrohodně popsal některé další epizody té doby, které jsou obecnější a už se přímo netýkají jen pražských Zátor. Autor. Psáno 21.1.2024.

Díl III.

Za hranice všedních dnů

(je zatím ve stadiu zrodu)