OHLASY, MEDIA, NÁZORY

ŘÍČANSKÝ KURÝR, Křest CD Nejvyšší čas...

Hitparáda BONANZA na Country Radiu

Napsali nám...

Návštěvní kniha

 

SLOVO KAPELNÍKA

Vážení návštěvníci těchto stránek, pokud jste se proklikali až sem, vězte, že jsem si neodpustil vyhradit si trochu místa ke svým postřehům, úvahám, názorům a reakcím na události kolem kapely i v prostoru širším. Uvítám i vaše příspěvky k uvedeným tématům.

Zdraví vás Standa Uhlíř 

Reagovat můžete ZDE

Agónie hlouposti ? Asi ještě ne. (13.03.2012)
V posledních dnech jsem si uvědomil dvě zdánlivě nesouvisející paralely, které ilustrují, že hloupost spojená s přesvědčením o vlastní pravdě a s pohrdáním posluchačem je všudypřítomná. Tak třeba: Bezprostředně poté, co (zatím ještě) premiér Nečas odmítl podepsat evropskou smlouvu o fiskální odpovědnosti, vyrukoval s tím, že v duchu této smlouvy chce schválit český ústavní zákon. Jeho argumentace pak byla směsicí hlouposti, demagogie a arogance, kdy ještě stačil urazit jediného člena vlády, který ve svých slovech i činech používá logiku a zdravý rozum. Pro stručnost neuvádím další podobné počiny ministrů, poslanců, starostů nebo státních úředníků (o zmanipulovaných davech typu "Věda žije" nebo "Týden neklidu" nemluvě).
V dění kolem kapely jsem zaznamenal (a nejen v poslední době) podobně nesmyslné momenty. K záležitostem ryze muzikantským se svými dobře míněnými (hraběcími) radami snaží přispět nemuzikanti. Vypadá to asi takto: hrajte to a to, protože to všichni (míněno lid obecný) chtějí. Nehrajte to a to, protože to nikdo (míněno já) nezná. Myslí tím např. skladby typu Strangers In The Night, Summer Wind nebo Raindrops Keep Falling On My Head a možná ani netuší, že to jsou mj. i soundtracky k několika slavným filmům. Dále: toto je moc pomalé a tamto zase moc rychlé. A tomu příslušné dotazy: Proč to hraje saxofon, když to mohou hrát klávesy ? Proč to zpívá ten a ne onen ? Proč je pořadí skladeb takové a ne makové (lepší) ? Pokud bychom takové a podobné rady bezezbytku akceptovali, asi by nám v repertoáru zbyly jen Šenkýřky a Mašinky (možná sem tam nějaký ten Hrobař a pár Šroubů a matic) hrané na začátku, na konci i uprostřed vystoupení.
Zdá se mi, že to je chrakteristický úkaz této doby, který může být zničující. Je příznačné, že osobní odpovědnost těchto lidí za hlásané nesmysly a způsobené škody je nulová nebo pouze teoretická. Dle mého názoru je nanejvýš potřebné, aby se už konečně každý držel svého kopyta (optimální by bylo, kdyby každý nějaké to kopyto měl) a nehovořil zasvěceně do toho, čemu nerozumí, zejména tam, kde se rozhoduje o důležitých věcech. To, že osobně ponese důsledky svého jednání by ve slušné společnosti mělo být automatické. Pod tíhou těchto zjištění a následné vlastní frustrace jsem sedl a napsal parodický Starostův rock na motivy jednoho z nejslavnějších rock-and-rollů.

To podepíšu (09.02.2012)
K předchozímu tématu mi promluvil z duše známý architekt a zpěvák Pavel Bobek.

Kocourkov (31.01.2012)
Přestože se ministr Kocourek z české vlády už "odklonil", styl nechvalně známé panoptikální vesnice v ní zůstal. Postaral se o to premiér Nečas, když odmítl přistoupit k unijní smlouvě o fiskální (rozpočtové) odpovědnosti, přestože rozpočtová odpovědnost je jedním z hlavních programových bodů jeho vlády (uf). Místo trapných výmluv provázejících tento nepochopitelný krok, měl říci pravdu: Spolu s Klausem chci Evropské unii co nejvíce škodit a posléze z ní vystoupit, abychom se (nepoučeni historií) mohli vrátit ... hádejte kam ?

Václav Havel in memoriam (21.12.2011)
Netušil jsem, že mě něco donutí v tak krátké době k dalšímu příspěvku, ale k úmrtí VH 18.12.2011 se ale krátce vyjádřit musím. Nestydím se za své "pravdoláskařství" a chci věřit, že okázalost, s níž se státní činitelé loučí s prvním českým prezidentem je upřímná a že spontánní projevy smutku a soustrasti obrovského množství občanů nezůstanou jen pouhou předvánoční epizodou, ale naopak, že odkaz VH bude pro nás všechny trvalou inspirací jak vrátit slušnost do mezilidských vztahů i mravní rozměr do politiky. Již by bylo opět po více než dvaceti letech na čase.

Místo adventního rozjímání (14.12.2011)
Původně jsem chtěl napsat pár řádků o pozitivním vlivu muziky na lidskou psychiku, o tom, jak ti, kteří mají alespoň minimální hudební vlohy, jsou obohaceni o možnost muziku nejen konzumovat, ale i aktivně produkovat, i když třeba jen pro potěšení své a svých blízkých. Období Vánoc je ostatně pro tuto činnost jako stvořené. Leč, vír posledních událostí na naší politické scéně mě zase svedl k porušení předsevzetí, že se k počinům naší politické reprezentace v zájmu zachování vlastního zdraví už nebudu vyjadřovat. Patolízalství ve vztahu k Rusku a snaha o destrukci nyní těžce zkoušeného projektu evropské integrace mi ale dost vadí. Házet písek do soukolí stroje a pak prohlašovat "já to říkal, že se zadře", to je přístup, který mohou někteří jedinci považovat za vrchol státnické moudrosti, ale zaplaťpánbůh je i dost těch, kteří mají názor jiný a ještě k tomu nemlčí. Tanečky premiéra (na hudbu z Hradčan) kolem naší účasti na řešení finanční krize ve vývoji EU vyznívají celkem typicky: "My jsme Evropané, když nám dáváte, ale nemáme s vámi nic společného, když se chce něco po nás." Fakt bezvadný důkaz partnerství. Obavy z počínání dvou nejvyšších ústavních činitelů bych za pomoci kapely Buty vyjádřil asi takto.

Všechno špatné může být k něčemu dobré (25.03.2011)
Jako řada rozhodnutí, které jsme s Dášou v životě udělali, tak i založení HOM-BRE celkem logicky vyplynulo ze situace, která nazrála tak, že jsme už prostě nemohli jinak. Letos od toho uplyne již 5 let, tak si snad mohu dovolit určité reminiscence na dané téma. V podstatě jsme k tomu směřovali již nejméně tři roky předtím, kdy jsme marně doufali, že v rámci dosavadní kapely je možné dosáhnout obměny zakonzervovaného repertoáru i lepší interpretační úrovně. Dnes to období cítíme z muzikantského hlediska jako zbytečně ztracené. Reakce zbytku naší původní kapely na naše osamostatnění nebyla moc hezká, jakoby byli překvapeni, co jsme jim to provedli a určitá rezervovanost až nevraživost z jejich strany trvá dodnes. Jsme svědky i šíření „zaručených zpráv“ (pochopitelně, že negativních a zcela vymyšlených), jak celkem nedávno předvedla jedna kapela z našeho okolí, kterou jsme do té doby považovali za spřátelenou. Takové věci jsme od těch, kteří se dlouho tvářili jako naši kamarádi, sice neočekávali, ale na druhé straně nás to uvedlo do reality a paradoxně i pozitivně motivovalo. Uvědomili jsme si, že to také může být příznak toho, že to děláme dobře. Že pravidelně zkoušíme, rozšiřujeme a pilujeme repertoár, je znát. Muzika nás zase baví, projev naší kapely má slušnou muzikantskou úroveň, jsme schopni předvést kvalitní klubový program, ale díky širokému repertoáru také bez problémů zahrát na zábavách a plesech. Zaměření na plesy a taneční akce je „parketa“ Dáši. Mnozí asi vědí, že po určitou dobu vedla se svým otcem, známým tanečním mistrem J.A. Trubačem, kursy tance a společenského chování. V kapele se začal angažovat Michal, který je milovníkem jazzu, tedy zvláště swingu, bigbandů a slavných muzikantů této éry jako G. Millera, F. Sinatry, D. Elingtona a dalších. Řadu jejich hitů otextoval a sám je také zpívá. To vše i Šimonův saxofon a elektrická sólová kytaru, Sašova trubka a Alešovy bicí znamenaly logický příklon k taneční muzice. Vhodným doplňkem je Honzova schopnost zazpívat hity „tvrdších“ kapel jako jsou Olympic, Kabát, Nadoraz atd. Kromě toho občas zahrajeme i pár lidovek (tj. polek, valčíků, tang atd.), pokud si to pořadatelé zábav nebo plesů přejí. Tím jsme dosáhli tak širokého žánrového záběru, že je pro některé ortodoxní příznivce určitých žánrů dost těžké nás "zaškatulkovat". Dle mého to ale vůbec není na závadu.

Reagovat můžete ZDE

Zpět na hlavní stránku